EXT. KAVÁRNA - DEN
Jonah chytí dědu za ruce a odtáhne mu je od límečku. Sám má celé předloktí popsané propiskou.
Stop. Ruce dolů. Nech ten límeček, já ti ho srovnám. Tak jo. Přijde ve čtyři. Je tři padesát jedna. To je devět minut a já mám jedenáct pravidel. Mám je na ruce. Nekoukej mi na ruku. Koukej na mě.
Pravidlo jedna. Nemluv o kolenu. Nikdo na prvním rande nechce poslouchat o kolenu. Já nechci poslouchat o kolenu, a to tě mám rád.
Pravidlo dva. Na něco se jí zeptej. A pak, a to je ta těžká část, počkej. Neodpovídej za ni. To děláš. Zeptal ses toho pána v pekárně, jestli má hodně práce, a pak jsi řekl „To asi máte“ a odešel.
Pravidlo tři. Když si dá dort, dej si taky dort. Když si ho nedá, nedáš si dort a pak jí nesníš ten její. To je od babičky. Promiň. Ale už to mám na ruce, takže.
Pravidla čtyři až sedm jsou o klobouku. V podstatě žádnej klobouk.
Pravidlo osm, peníze. Platíš ty. Pokud nechce platit ona. Pak se hádáš, ale ne moc, dvakrát, a potřetí ji necháš vyhrát a řekneš: „Tak příště já.“ Takhle si zařídíš to příště. To jsem četl.
Už jsi někdy na takovým rande byl? Kromě babičky? Ne? Já taky ne. Tak jo. Takže jsme na tom stejně. To je v pohodě. To je vlastně dobře.
Proč koukáš na dveře. To je ona? Ten zelenej kabát? Tak jo. Zapomeň na pravidla. Pravidlo devět je dýchat. Deset a jedenáct nepřečtu, rozmazal jsem je potem.
Dej mi ruku. Napíšu ti na ni „na něco se zeptej“. Malým, aby to neviděla. Běž. No běž. Budu na zastávce. Kdyby to bylo špatný, zakašlu.