Jak se herci s dyslexií učí text: nejdřív sluchem

Herci s dyslexií se učí text hlavně poslechem a hlasitým opakováním. Co nejdřív si scénu převedou z papíru do zvuku a každou repliku se učí jako odpověď na narážku, kterou slyší. Nemusí tak číst pořád dokola, než se jim text vryje do paměti.

To je stručná odpověď. Ta delší začíná v devět večer, se čtyřmi stránkami textu v e-mailu a castingem v deset ráno. Přečíst je zvládneš. Nakonec se to naučíš. Jenže každé pročtení tě stojí dvakrát tolik sil co herce, který vedle tebe sedí v čekárně. A máš na to jednu noc.

Proč je nejtěžší samotné čtení

Britská organizace British Dyslexia Association popisuje dyslexii jako poruchu učení, která ovlivňuje hlavně čtení a psaní. Jde přitom o to, jak člověk zpracovává informace. Na stejné stránce uvádí, že lidem s dyslexií může dělat potíže také zpracovat a zapamatovat si to, co vidí a slyší.

Ta druhá část je důležitá a většina rad ji přeskakuje. Přechod od čtení k poslechu dyslexii nevyléčí. Přesune námahu jinam. Síly, které tě stálo luštění písmen, můžeš věnovat scéně. Pro spoustu herců s dyslexií je právě tenhle rozdíl zásadní. Opakování je ale pořád potřeba.

Pomáhá taky vědět, že v tom nejsi sám. Henrymu Winklerovi diagnostikovali dyslexii v jednatřiceti, když už měl za sebou několik let v Happy Days. V pamětech napsal, že při každé čtené zkoušce ztrácel místo v textu nebo se zadrhával a pořád míjel správnou narážku, jak uvedl web TVLine. Roli Fonze přesto hrál všech jedenáct řad.

Vyžádej si text včas a uprav ho tak, aby se ti dobře četl

Deborah Groves, která vede herce s dyslexií a napsala knihu The Dyslexic Actor's Toolkit, formuluje první pravidlo jasně v ukázce na blogu nakladatelství Nick Hern Books: ty nebo tvůj agent si máte vždycky říct o text předem. Právě čas ti umožní využít všechno ostatní, co ti čtení usnadní.

Potom si uprav stránku, abys s ní nemusel bojovat. Groves doporučuje přehledný font jako Arial nebo Open Sans v dobře čitelné velikosti, barevný papír nebo barevnou fólii a čtecí okénko, ve kterém vidíš vždy jen jeden řádek. Organizace Dyslexia Scotland shrnuje doporučení BDA k barvám takhle: vyhýbej se ostrému kontrastu, třeba černé na zářivě bílé, a počítej s tím, že každému vyhovují jiné barvy. Někomu sedí krémová, jinému světle modrá. Vyzkoušej tři barvy a nech si tu, se kterou se v textu nejméně ztrácíš.

Ještě pár úprav, se kterými se ti bude s textem líp pracovat:

• Přepiš si ho na počítači. PDF z castingu bývají namačkaná, okopírovaná nebo plná vodoznaků. Ve vlastní kopii si můžeš zvětšit písmo, přidat mezery a nechat text čistý.
• Mezi jednotlivými promluvami nech prázdný řádek, ať každá stojí zvlášť.
• Repliky své postavy označ jednou barvou a narážku těsně před každou z nich jinou. Na stránce pak hned vidíš obě věci, které se učíš.
• Škrtni scénické poznámky, které už po prvním přečtení nepotřebuješ, aby ti na ně pořád nepadaly oči.

Jak se herci s dyslexií učí text sluchem

Než začneš na scéně pracovat, poslechni si ji. Popros někoho, ať ti ji jednou přečte celou, všechny postavy, nebo si ji pomalu přečti nahlas sám, včetně scénických poznámek. To doporučuje i Groves. Než se začneš učit slova, potřebuješ cítit příběh: kdo co chce, kde se situace obrací a jak končí. Jakmile se ve scéně vyznáš, mají se repliky o co opřít.

Pak se uč po malých úsecích. Rozděluj je podle myšlenek, ne podle stránek. Jeden úsek je narážka a tvoje odpověď na ni. Řekni narážku, řekni svou repliku, obojí nahlas, dokud ti ta dvojice nepřijde jako jedna věta. Přidej další dvojici. Vrať se na začátek. Když se naučíš jen vlastní text, můžeš ho umět a stejně propásnout nástup, protože při hraní ti nikdo nenapovídá prvním slovem tvé repliky. Přesně o tom byly i Winklerovy propásnuté narážky.

Všechno říkej nahlas a hýbej se u toho. Choď po chodbě, myj nádobí. Proč to funguje, rozebírám v článku jak se učit text s ADHD nebo dyslexií, kde najdeš i výzkum o vyslovování replik oproti tichému čtení.

Nahraj ostatní postavy a nech místo na svoje repliky

V hereckých diskusích o dyslexii a ADHD je to starý známý trik. Nahraješ si do telefonu repliky všech ostatních postav a na místě každé své necháš ticho. Pak si nahrávku pustíš na procházce nebo se zavřenýma očima a odpovídáš na narážky. Papír už nepotřebuješ. Nasloucháš a reaguješ, což po tobě scéna stejně chce.

Má to jeden pořádný háček: tu nahrávku musíš vyrobit. Ostatní postavy musíš přečíst nahlas, tedy udělat právě to, čemu se snažíš vyhnout. A ještě odhadnout, jak dlouhá má být každá mezera. Když je moc krátká, další narážka ti skočí do řeči. Pak režisér škrtne repliku a můžeš začít znovu.

Právě abych tuhle práci ušetřil, jsem vytvořil blablabla. Nahraješ text jako PDF, soubor z Wordu nebo fotku vytištěných stránek, vybereš svou postavu a aplikace přečte všechny ostatní, každou vlastním hlasem. U tvé repliky se zastaví a počká tak dlouho, jak potřebuješ. Pokračuje, až domluvíš. Délku mezery nemusíš odhadovat. Když potřebuješ dvacet vteřin, než najdeš slovo, dostaneš dvacet vteřin.

Začni v režimu Poslouchat. Přehraje celou scénu se všemi postavami, včetně té tvé. Splníš tak první krok, nejdřív scénu slyšet, a nemusíš kvůli tomu nikomu volat. Pak přepni na Cvičit, kde tvoje repliky ztichnou a říkáš je ty. Ovladačem nastavíš, kolik ze svého textu uvidíš: Celá replika ukáže všechno, Nápověda prvních pár slov, První písmena nechají jen první písmeno každého slova a Skryté nenechá na obrazovce žádná tvoje slova. Na iPhonu a iPadu si můžeš taky zvětšit písmo scénáře, přepnout vzhled na papírový, tmavý nebo vysoce kontrastní a při učení zpomalit hlasy na tři čtvrtiny běžné rychlosti. Jakmile se vytvoří zvuk, funguje všechno offline.

Je to pomůcka na zkoušení. K léčbě čehokoli neslouží. Udělá za tebe tu otravnou část s nahráváním, abys mohl večer věnovat scéně. Pokud radši zkoušíš s člověkem, zůstaň u něj. Kamarád, který s tebou čte, je pořád ten nejlepší partner. Aplikace je na večery, kdy nemůže.

Čtení z listu a čtené zkoušky

Někdy žádný text předem nedostaneš. Přijdeš a podají ti stránky.

Klidně si řekni o pár minut na pročtení, o větší písmo nebo o to, aby ti kolega nejdřív přečetl narážky. Groves otevřeně přiznává, že říct zaměstnavateli o dyslexii může být těžké. Zároveň říká, že by ses měl cítit dost jistě na to, abys o ní mohl mluvit a požádat o to, co potřebuješ. Jestli dyslexii pojmenuješ, je na tobě. Když žádáš o čas, důvod uvádět nemusíš.

Při samotném čtení si drž pod řádkem prst nebo kartičku. Oči zvedej mezi myšlenkami, ne uprostřed jedné z nich. Když ztratíš místo, zastav se, najdi ho a pokračuj. Nikdo v té místnosti ti nedává známku ze čtení. Sledují, jestli nasloucháš.

Krátce si to projeď a pak se vyspi

Při učení sluchem fungují krátká, častá opakování. Třikrát si to krátce projeď dnes, dvakrát zítra a jednou ještě ráno v den castingu. Mezitím se vyspi, protože právě ve spánku se text ukládá. Pět klidných opakování rozložených do dvou dnů udělá víc než dvacet v panice večer předem, ať už tvůj mozek s textem zachází jakkoli.

Obecné postupy, které pomáhají každému herci, třeba práci se záměrem a hledání důvodu pro každou repliku, najdeš v článku jak se herci učí text nazpaměť. Všemu kolem zkoušení bez partnera, od prvního čtení po selftape, se věnuje kompletní průvodce samostatným zkoušením.

Zpátky do devíti večer ke čtyřem stránkám. Teď už si o nic neříkej, na to je pozdě. Přepiš si první stránku velkým písmem. Jednou si poslechni celou scénu. Pak se nahlas nauč první narážku a svou odpověď na ni. Po třetím opakování běž spát.