EXT. MĚSTSKÁ AUTOBUSOVÁ ZASTÁVKA - NOC
Samira vběhne pod přístřešek a najde Eliho u žluté čáry s malým kufrem, starým klíčem od mámina domu a papírovou jízdenkou. Sklo jasné jako měsíc zakrývá místo řidiče.
Eli
Našla jsi mě rychleji, než jsem čekal. Ve vzkazu jsem ti nechal tři falešné odbočky.
Samira
Odstup od těch dveří. Hned. Je mi jedno, jak chytrý ten vzkaz byl.
Eli
Mělo by tě zajímat, že ten autobus není v jízdním řádu.
Samira
To je ten nejlepší důvod, proč do něj nelézt.
Eli
Na ceduli je Poslední autobus na Měsíc.
Samira
Cedule se porouchávají. Minulý měsíc šestka tvrdila, že jede do akvária.
Eli
Šestka měla číslo linky, řidiče a kola, která se dotýkala silnice. Podívej.
Samira
Vidím autobus se začerněnými okny, co tu parkuje po konci provozu. To není kouzlo. To je na policii.
Eli
Případy pro policii obvykle nemívají jízdenky popsané máminým písmem.
Eli
V jejím atlasu vesmíru, pod stránkou nazvanou Místa, kam se ještě musíme podívat.
Samira
Ten atlas byl zalepený v mojí krabici.
Eli
Když spěcháš, lepicí páska se ti vlevo krabatí. Ta jízdenka čekala na nás oba.
Samira si vezme jízdenku, aniž překročí žlutou čáru. Papír je navzdory chladnému vzduchu teplý a v jednom rohu má výsek ve tvaru půlměsíce.
Samira
Píše se tu jeden cestující.
Eli
Podrž ji pod světlem. Datum je dnešní a odjezd o půlnoci.
Samira
Deset hodin předtím, než nám stěhováci odvezou dům. Kdokoli to vyrobil, věděl dost na to, aby tě vyděsil.
Eli
Nebo ji máma udělala dřív, než onemocněla, protože věděla, že ji dnes v noci budeme potřebovat.
Samira
Na Měsíc žádná silnice nevede, Eli. Pořádná silnice nevede ani za lom.
Eli
Já vím. Je mi třináct, nejsem ozdobný polštářek s měsícem. Ale ten autobus tu nemá být.
Samira
Takže se shodneme. Půjdeme domů, vzbudíme tátu a zavoláme někomu, kdo má baterku a pravomoc.
Eli
Nejdřív musím mámě vrátit klíč.
Samira
Tys vzal klíč od domu? Táta od večeře prohledává každou krabici.
Eli
Říkala, že ho bude potřebovat, až se vrátí. Zítra už bude odemykat dveře někoho jiného.
Samira
Máma žádný klíč použít nemůže. To víš.
Eli
Vím. Proto ho pro ni musím přestat držet v pohotovosti.
Samira
Ráno ho můžeme nechat u jejího stromu. Kvůli vrácení věcí se neleze do autobusu duchů.
Eli
Ke stromu ji odložili ostatní. Ona vždycky říkala, že nás miluje až na Měsíc a zpátky.
Samira
To bylo rčení, ne cestovní rada. Taky říkala, že zvládneš sníst brokolici, když si budeš představovat, že jsou to malé stromky.
Eli
Vím, co je rčení. A taky vím, že jsi šest měsíců nevyslovila její jméno.
Samira
Nedělej ze smutku sázku o odvahu. Vezmi si kufr.
Eli
Domov je sbalený v dodávce. Za dva týdny jdeš na vysokou, táta dělá noční a každý pokoj už se ozývá ozvěnou. Co přesně myslíš tím domů?
Samira
To místo, kde lidé vědí, kde jsi, a dveře o půlnoci nemizí.
Eli
Tvoje plány jsou jako nouzové východy. Nikdy se nezeptáš, jestli vůbec chci z té místnosti pryč.
Samira
Zařídila jsem, aby byla snídaně, papíry podepsané a táta stál na nohou. Pohyb nás držel pohromadě.
Eli
Hnala ses tak rychle, že se nikdo z nás nemohl zastavit tam, kde chyběla máma.
Samira
Nesnaž se přes ni udělat z toho autobusu bezpečné místo.
Stříbrný autobus s tichým mechanickým povzdechem klesne k zemi. Žádný řidič se neobjeví. Hodiny pod přístřeškem přeskočí na 11:58 a podél okraje jízdenky vystoupí bledá písmena.
Eli
Pomocí pravdy se snažím zastavit tebe.
Samira
Jestli tam strčíš jedinou nohu, jdu s tebou. Nedovolím, aby tě poslední věc, kterou tu nechala, odvezla samotného.
Eli
Dobře. Přesně na tohle jsem čekal.
Samira
Chtěl jsi mě vyděsit, abych nastoupila?
Eli
Chtěl jsem tě donutit přečíst ten stříbrný řádek. Dva sourozenci. Každý jednu pravdu. Žádné dveře se nezavřou, dokud se oba nemůžou vrátit.
Samira
Moje pravda je, že jestli tohle jede za ní, bojím se, že ji poprosím, abych mohla zůstat. Zlobím se, že umřela, a děsí mě, že by viděla, jak mizerně to bez ní zvládám.
Eli
To stačí. Nemusíme nastupovat. Chtěl jsem tě mít se mnou na zastávce, ne tě nechat trčet na Měsíci.
Eli položí klíč do její otevřené dlaně, ale dál drží kroužek. Samira roztrhne jízdenku přesně napůl a jeden díl mu podá. Dveře autobusu se zavřou bez jediného cestujícího. Nápis se změní z MĚSÍC na DOMŮ a autobus neslyšně odjede do tmy.
Samira
Dej mi ten klíč. Ne proto, abych ti ho vzala. Chci, abychom ho nesli spolu, dokud nerozhodneme, kam patří.