INT. VIKTORŮV BYT - KUCHYŇ - NEDĚLNÍ DOPOLEDNE
Viktor sedí na kuchyňské židli uprostřed místnosti s ručníkem kolem ramen. Clara nacvakne na elektrický strojek nástavec. Pak se zarazí a zírá mu na zátylek.
Clara
Ten krk. Máš na krku linku. Rovnou linku.
Viktor
Krk jsem měl vždycky.
Clara
Ale ne rovnej. Já rovně nestříhám, tati. Já to vezmu do ztracena a doufám. Někdo na tebe vzal břitvu.
Viktor
Na rohu u pekárny je jeden pán. Šel jsem si k němu přečíst noviny a on na mě hodil pláštěnku.
Clara
A tys nemohl říct ne.
Viktor
Už začal. Odejít s půlkou hlavy je neslušný.
Clara
Takže jsem jela hodinu autem ostříhat vlasy, který už někdo ostříhal.
Viktor
Vždyť rostou. Vezmi půlku. Je první neděle. My stříháme první neděli.
Clara zapne strojek.
Clara
Hlavu dolů.
Viktor
Tvoje máma měla rovnou linku ráda. Říkala, že pak vypadám jako ředitel banky.
Clara
Odkdy chodíš kolem pekárny? Chleba kupuješ na trhu.
Viktor
Marit má ráda ten jejich žitnej.
Viktor
Ze sboru. Druhej alt.
Viktor
Marit nosí na přestávku koláč. Tenoři stojí vždycky hodně blízko koláče.
Clara
A co ještě Marit nosí?
Viktor
Pozvání. K její dceři na sever. Na Vánoce. Na pět dní.
Clara vypne strojek.
Clara
Vánoce jsou tady.
Viktor
Vánoce jsou tady už čtyři roky. Ty děláš kachnu. Já připálím brambory. Pustíme si mámin film a při tý písničce jdeme oba postávat do kuchyně.
Viktor
Řekl jsem jí ne. Řekl jsem, že přijede dcera.
Clara mu přejde za záda a znovu zapne strojek.
Clara
Nech tu hlavu dole. Teď tě stříhám vzadu.
Viktor
Vždycky mi všechno říkáš, když mě stříháš vzadu. To auto. Ten rozvod. To tetování. Abych se nemohl otočit.
Clara
Dostala jsem nabídku práce. V cizině. Nastupuju prvního prosince.
Viktor
V říjnu jsi z mýho gauče volala stěhovákům. Nahlas. Ty si vždycky dáváš telefon nahlas. Sedm kubíků a kytky neberou.
Clara
Tak proč jsi nic neřekl?
Viktor
Chtěla jsi mi to říct, až mě budeš stříhat vzadu. Tak jsem čekal, až přijde na řadu zátylek.
Clara
Chtěla jsem na Vánoce přiletět domů. Na dva dny. Měla jsem připravenej celej proslov o tom, že dva dny jsou lepší než nic.
Viktor
Za letenky o Vánocích dáš ledvinu. Nech si ledvinu.
Clara spustí strojek níž a podívá se zblízka.
Clara
Vzadu tě stříhal dvakrát. Pod tou novou linkou je stará.
Viktor
Byl jsem tam dvakrát. Chtěl jsem zkusit, jestli vydržím sedět v křesle u cizího člověka a nedělat scény.
Clara vypne strojek, sundá mu z ramen ručník, přehodí si ho přes vlastní ramena, sedne si na židli a podá mu nůžky.
Clara
Jenom konečky. Dva centimetry.
Viktor
Já nikdy nikoho nestříhal.
Clara
Čtyřicet osmkrát jsi koukal, jak stříhám tebe.
Viktor
Se zavřenýma očima.
Clara
Tak to bude zajímavý.
Viktor zvedne mezi dvěma prsty pramen jejích vlasů. Nůžky se rozevřou.
Viktor
Seď klidně. Tvoje máma se pořád vrtěla.