Vdovec si na nádražních ztrátách a nálezech vyzvedává manželčinu kabelku. Vyjmenuje všechno, co je uvnitř. Až na jednu věc, kterou úřednice slyší zvonit už celý týden.
Nadia položí na pult hnědou koženou kabelku a nechá na ní ležet dlaň. Tomas stojí naproti se složeným dokumentem, který dosud nepoložil.
Nadia
Než vám ji můžu vydat, musím se zeptat, co je uvnitř. Takové je pravidlo. To jsem nevymyslela já.
Tomas
Brýle na čtení. Červené obroučky, levá nožička slepená páskou. Peněženka s fotkou psa, který umřel v roce dva tisíce devět. Mentolky. Ty nikdy nejedla. Jen je ráda měla u sebe.
Nadia
Dál.
Tomas
Propiska od zubaře. Nákupní seznam. Vejce, pytle do koše a slovo úterý, dvakrát podtržené. Nevím, co mělo být v úterý.
Nadia
To všechno souhlasí. Ještě potřebuju podpis nejbližšího příbuzného.
Tomas rozloží dokument a položí ho na pult.
Tomas
Třicet jedna let. To jsem dost blízký?
Nadia
Jela vlakem v osm patnáct.
Tomas
Každý čtvrtek. Za sestrou.
Nadia
Průvodčí tu kabelku přinesl osobně. Říkal, že seděla úplně rovně, u okna. Myslel si, že spí.
Tomas
Říkal ještě něco?
Nadia
Říkal, že se dívala do telefonu a usmívala se.
Tomas
Ten telefon nesnášela. Musel jsem jí ukazovat, jak se zvedá hovor. Dvakrát.
Nadia otočí formulář a podá mu propisku.
Nadia
Podepište se u křížku a je vaše.
Tomas se podepíše a přitiskne kabelku k hrudi.
Tomas
Děkuju. To o tom okně jste mi říkat nemusela.
Nadia vytáhne zpod pultu malý černý telefon a položí ho vedle formuláře.
Nadia
Je tu ještě jedna věc. Byla v kapsičce na zip v podšívce.
Tomas
Ten není její. Měla jenom ten jeden.
Černý telefon se rozsvítí a začne na pultu bzučet.