Kauce

Dobře. Zachovám klid, protože nájemní smlouvu mám přečtenou a píše se tam „přiměřeně“, a chci se před vámi chovat přiměřeně, aby to bylo zaznamenané, až se tak později v e-mailu nebudete chovat vy.

Stěna je zelená. Uznávám, že stěna je zelená. Jmenuje se Tmavá kapradina, stála dvaatřicet liber a ty okraje jsou moje práce, dvoupalcovým štětcem, a ať to posuzujete jakkoli, je to krásně začištěné. Předchozí nájemník nechal souhvězdí z Blu Tacku. Po mně tu zůstává řemeslo.

A teď. Proč je zelená. Jistě si pamatujete listopad. Jistě, protože vám ode mě přišel e-mail čtvrtého, jedenáctého a devatenáctého, a potom už v nich místo dat stálo jen slovo „pořád“. Za tou stěnou je trubka od koupelny nahoře. Na omítce byl flek velký jako jídelní talíř a do Vánoc by se na něj vešla celá večeře i s hosty, a byl hnědý a měl ambice.

Magnólie hnědý flek nezakryje. Mám to vyzkoušené. Tři nátěry. Vylézal znovu jako obličej v hororu, slabě, v noci, když tu byla návštěva. Tmavá kapradina je jediná barva v obchodě, která zakryje vlhkou skvrnu. Vím to, protože se pán v obchodě zeptal: „Co zakrýváte?“ Dostal popis a beze slova šel pro tuhle.

Takže podle mě je stěna zelená proto, že jste neopravil trubku, a já radši zelenou stěnu než hnědý strop, a moje kauce je osm set padesát liber. Plechovku máte ode mě ve skříňce pod dřezem. Je tam ještě na jeden nátěr. Někdy kolem února se vám bude hodit.