Proč jsem vytvořil blablabla

Lidé dělají takový výraz, když je požádáš, aby s tebou prošli repliky. Ne přesně znechucení. Spíš... rezignace. Mají tě rádi. Udělají to. Ale oba víte, že je to počtvrté tento týden a scéna se nezměnila.

Moje přítelkyně si přečetla tu samou expozici monologu asi padesátkrát. Kamarádi přestali zvedat telefon. A chápu to - byl jsem na druhé straně taky. Když mě někdo požádá o pomoc se scénou, řeknu ano. Vždycky. Ale někde kolem třetího průchodu už počítám repliky do konce.

Každý herec, kterého znám, tohle řeší. Potřebuješ někoho, kdo přečte ostatní role. Někoho trpělivého, dostupného v libovolnou hodinu, ochotného to udělat znovu. A znovu.

Nikdo nechce být ta osoba. A nikdo nechce pořád žádat.

Dlouho jsem to jen přijímal. Jsi herec, potřebuješ partnera na zkoušení, otravuješ lidi. Ale v jednu chvíli jsem to přijímat přestal a začal stavět.

blablabla je partner na zkoušení v tvém telefonu. Hodíš dovnitř scénu, vybereš svou postavu a aplikace přečte ostatní role. Čeká, až skončíš se svými replikami. To je vše.

Jediné pravidlo, kolem kterého jsem postavil všechno: nikdy herce nepřeruš.

Dnes je na App Store.

Stáhnout blablabla