Jak natočit selftape jen s iPhonem

Vždycky je to stejná situace. Text přijde pozdě. Napíšeš kamarádovi, co ti čte. Je v práci. Ten druhý je mimo město. Třetího už požádat nemůžeš, bylo toho tenhle měsíc moc. Koukáš na telefon a víš, že dneska natočíš selftape sám, jen s iPhonem. Kamera, čtecí partner, teleprompter, všechno na jednom přístroji.

Takhle to uděláš, aby se to nerozsypalo. Sestava se letos zlepšila natolik, že ji mám radši než ten starý dvoupřístrojový rituál, a většinu z toho má na svědomí to, co přišlo v blablabla 2.0 koncem dubna.

Proč byl selftape z jednoho telefonu dřív jen provizorka

Po většinu existence selftapu platilo, že "natáčej z telefonu" znamenalo stativ, druhý telefon opřený o polici se scénářem a čtecího partnera přes reproduktor nebo nahraného předem. Tři kusy plastu, dva přístroje, půl tuctu kabelů.

Dělal jsem to roky. Telefon se scénářem spadne z poličky při třetím záběru. Partner přes reproduktor je tak hlasitý, že ho kamerový mikrofon snímá silněji než tebe, nebo tak tichý, že hraješ do ticha. Teleprompterová aplikace z App Storu stojí patnáct dolarů měsíčně a neumí se domluvit s tvým čtecím partnerem.

Sestava na selftape potřebuje tři věci najednou: kameru, čtecího partnera a scénář před sebou. Telefon v ruce tohle všechno zvládne. Jen potřeboval software, který se o to opravdu pokusí.

Minimální sestava na selftape z iPhonu

Nejdřív odstraň všechno zbytečné. Tady je to, co fyzicky potřebuješ.

Stativ nebo hromadu knih. Telefon ve výšce očí. Výška očí je tam, kde by byly oči tvého čtecího partnera, kdyby seděl naproti tobě. Ne u podlahy. Ne u stropu.

Zeď za sebou. Čistou. Žádné okno. Žádnou knihovnu, která o tobě říká víc než scéna.

Okno nebo lampa před sebou. Světlo na obličej. Test za korunu: vypadáš jako ty, nebo jako rukojmí?

Klopový mikrofon, tak za pět šest stovek. Nejlepší peníze, co jsem kdy utratil za výbavu na casting. Telefonní mikrofon sám snímá celou místnost. Dostaň zvuk blíž k ústům a na zbytku výbavy přestane záležet.

To je celá fyzická sestava. Žádný druhý telefon. Žádný vytištěný text přilepený pod objektivem. Žádný druhý čtecí partner na stativu.

iPhone jako čtecí partner

Čtecí partner je to, na čem sestava z jednoho telefonu buď stojí, nebo padá.

Úkolem čtecího partnera je dát ti něco, na co reagovat. Když si obě role nahraješ sám a pak to přehraješ, tohle nedostaneš. Vlastní hlas, na záznamu, beze stopy překvapení. Přestaneš poslouchat za deset sekund.

Potřebuješ hlas, který čte ostatní role tempem, jakým by se opravdu mluvily, který počká na tvoji repliku a naváže, jakmile domluvíš. Dřív to musel být člověk. Teď to může být telefon v kapse. Napsal jsem podrobnější článek o selftapu bez čtecího partnera, jestli chceš celý přehled možností.

blablabla jsem postavil přesně na případ bez partnera. Hodíš tam scénu, řekneš, která postava je tvoje, a aplikace mluví za všechny ostatní. Během tvé repliky čeká. Žádný odpočet. Žádná fixní stopa. Domluvíš a ona pokračuje. Hlasy znějí jako lidi, ne jako navigace.

Novinka ve verzi 2.0 je, že ta samá aplikace teď natočí i celý záběr. Telefon na stativu. Obličej v záběru. Aplikace řídí scénu a kameru zároveň. Tvůj čtecí partner a kamera jsou jeden přístroj.

Na výšku nebo na šířku: rozhodni se před startem

Tohle se změnilo nedávno.

Po většinu doby existence selftapu byla odpověď na šířku. 16:9. Casting to tak chtěl a nedávalo smysl diskutovat.

Odpověď se posouvá. Víc castingů bere svislý formát, zvlášť ty, co se podávají přes mobilní portály nebo přes agenturní aplikace, které záběry přehrávají na telefonu. Některé ho přímo vyžadují. Nic z toho neplatí všude. Čti breakdown.

blablabla 2.0.2, které vyšlo 5. května, podporuje oba formáty. Aplikace tě už při rámování nezamyká na šířku. Orientace se uzamkne ve chvíli, kdy klepneš na nahrávání, takže záběr zůstane stabilní, a teleprompter se přestaví podle toho, co jsi zvolil. Překlopíš kameru uprostřed záběru a drží.

Jak se rozhoduju já:

Když casting orientaci určil, dej mu to, co chtěl. Nesnaž se být chytrý.

Když nic neurčil a casting je na seriál, film nebo reklamu, sázej na šířku. To je pořád standard.

Když nic neurčil a projekt stejně žije na obrazovce telefonu, svislý formát je často bezpečnější volba. Obličej zaplní plochu víc a záběr vypadá správně na přístroji, na kterém ho casting opravdu uvidí. Svislý formát má vlastní pravidla kompozice a vlastní past, které je dobré se vyhnout; rozebral jsem to v vertikální selftape: natáčení pro TikTok a krátkou dramatiku.

Čti ze stejné obrazovky, na které nahráváš

Teleprompter byl část, která dříve vyžadovala druhý přístroj.

Ve verzi 2.0 ti dolní třetina náhledu kamery při nahrávání ukazuje tři řádky. Repliku, kterou čtecí partner právě řekl. Tvoji aktuální repliku, bílou a tučnou. Náhled toho, co přijde. Jména postav jsou skrytá. Roli nese barva. Díváš se těsně vedle objektivu, přesně tam, kde by byly oči partnera, a scénář je rovnou tam.

Právě tohle dělá z jednoho telefonu dost. Casting teleprompter nevidí. Vidí tvůj pohled na čistém místě vedle objektivu, přesně tam, kde ho chce mít. Scénář je pod objektivem, ne na zdi, ne v klíně.

Kdo zná teleprompterové aplikace zvenčí, zná ten problém s rytmem. Rolují pevnou rychlostí a ty herectví přizpůsobuješ rolování. Teleprompter v blablabla neroluje. Přepne se, když se přepne replika, a to nastane jen tehdy, když domluvíš svoji repliku a čtecí partner naváže. Jede tvým tempem, protože tvoje tempo je to tempo.

Když máš čtecího partnera v místnosti

Někdy kamarád řekne ano. Vezmi ho. Pořád je lepší než jakýkoli hlas z jakékoli aplikace.

Sestava funguje i tak. Ztlum zvuk partnera v režimu nahrávání a aplikace dál poslouchá na tvoji narážku, posune teleprompter, jakmile partner repliku řekne, a udržuje záběr v chodu. Čtecí partner sedí vedle kamery, scénář je pod kamerou, ty hraješ. Aplikace je záchranná síť. Když partner zakopne nebo přeskočí repliku, ta další je hned před tebou.

Dvoupřístrojové sestavy tohle neumožňovaly. Partner byl buď na záznamu, nebo scénář stál na stojanu, nebo obojí. Živý člověk, co ti čte, plus živý teleprompter za ním, takovou sestavu jsem loni neměl.

Tři věci zkontroluj před odesláním

Telefon dokáže natočit nádherně a stejně odeslat záběr, který nefunguje. Tyhle tři si projdi, než odešleš.

Pusť si záběr se zapnutým zvukem. Když musíš přidat hlasitost, aby ses slyšel, je se zvukem něco špatně. Natoč to znova s mikrofonem blíž.

Zkontroluj kompozici na přístroji, na kterém to casting uvidí. Když breakdown chtěl šířku a tys natočil na výšku, jdeš to přetočit. Mrkni na to v telefonu, pak na notebooku. Některé problémy s kompozicí se ukážou až na větší obrazovce.

Hlídej si pohled. Když ti oči uprostřed repliky sklouznou na teleprompter, záběr vypadá jako čtení, ne jako herectví. Projeď scénu před natáčením několikrát, ať máš slova z větší části v hlavě a teleprompter se stane záchrannou sítí, ne scénářem.

Když tohle projde, odešli to. Zbytek je práce na scéně, a ta se odehrála dřív, než jsi zapnul kameru.

Setup, který konečně funguje

Tři roky byla moje výbava na selftape stativ, telefon, bluetooth reproduktor a hromada knih držící druhý telefon s teleprompterem. Čtyři věci, dva přístroje, dva kabely. U půlky záběrů něco seklo uprostřed natáčení.

Teď je to jeden telefon. Kamera na stativu. Čtecí partner v aplikaci. Teleprompter v náhledu kamery. Záběr zůstane v přístroji, dokud ho nesdílíš. Přetáčej, kolikrát chceš. Žádný kamarád přes reproduktor. Žádná druhá obrazovka. Žádné omluvy posílané o půlnoci.

Celkový obraz zkoušení, které se odehraje před natáčením, je v kompletním průvodci zkoušením o samotě. Celý postup podání, od textu po odeslání, je v checklistu na selftape.

Pro mě je ta výhra menší. Výhra je, že jsem přestal muset prosit.

Stáhni blablabla z App Store